Islám v ČR nechceme... ale kdo nám ho nutí?
Muslimy nenávidí hlavně lidi, kteří je často znají pouze z doslechu a nejdále vycestovali do Chorvatska.
Poslední dobou je opovrhování islámem a jeho stoupenci módní. Zaráží mne pouze jak rychle lidi zapomínají. Není to ani sto let, kdy bylo moderní opovrhovat židy. Utrácíme milióny za památníky, ale souvislost s chybami minulosti nejsme schopni vidět. Čeká nás v dohledné době další muslimský Hilsner, abychom si měli možnost svlažit krvežíznivé krky nebo nám bude tentokrát stačit mediální masáž bez obětního beránka?
Některé způsoby výkladu islámu také nekorespondují s mým vnitřním přesvědčením. Proč ale zatracovat korán, když s naší protěžovanou biblí sdílí většinu obsahu? Kvůli právům žen, říkají často šovinističtí tatíkové v hospodách. Stejní tatíkové jsou ale hned v ráži, pokud bych se zmínila, že chlap doma vysaje a uklidí a žena si mezitím skočí na jedno. To by najednou nebylo „normální“.
Žena je v Evropě skoro rovnoprávný tvor. Ale ne dlouho. Není to ani padesát let od doby, kdy Švýcarsko přiznalo ženám volební právo. Koho by dnes napadlo, že emancipované Němky museli předkládat ještě roku 1977 v práci povolení manžela. Místo abychom naši novou a křehkou znalost v oblasti ženských práv multiplikovali, pliveme na ty, kteří jsou z našeho čistě evropského a nezasvěceného pohledu pár let pozadu. Málokdo se namáhá diskutovat a chápat různost pojetí ženy a její role ve společnosti a rodině. Odsuzovat je samozřejmě snadné a když to ještě opepříme pár příběhy o kyselině či čísi sestřenici provdané za muslima, nemá naše argumentace chybu.
Xenofobií nejčastěji trpí lidé s nízkým výskytem nenáviděných cizinců v okolí. Je daleko těžší nesnášet sousedovic Aničku než vybájeného mediálního bubáka. Proto se stává, že si při brblání nad vánočním cukrovím u příbuzných nebo nad pivem v hospodě kdekdo splete muslima s islamistou.
Že podceňuji hrozby islámu? Jako člen společnosti postavené na křesťanském základu si uvědomuji, jaká zvěrstva se dají ve jménu náboženství spáchat. Jakékoli náboženství, přesvědčení nebo jen identifikace s určitou skupinou je při troše nenávistné manipulace ničivější než Molotovův koktejl.
Že podceňuji hrozby islámu? Jako člen společnosti postavené na křesťanském základu si uvědomuji, jaká zvěrstva se dají ve jménu náboženství spáchat. Jakékoli náboženství, přesvědčení nebo jen identifikace s určitou skupinou je při troše nenávistné manipulace ničivější než Molotovův koktejl.
„Doma ať si dělají, co chtějí, ale stavět nám tady mešity nebudou!“ Kolik z nás už probudilo volání muezína v pět ráno? A přesto tu jsou! V tichosti a poklidu se muslimové modlí v mešitách a žijí si svůj denní život. Přesně jak chceme.
Avšak nám leží na srdci budoucnost. Aneb „Když se někam vodstěhuju, tak se přizpůsobím, že jo!?“ Málo z nás si dovede představit život v bídě či ve válce, která člověka donutí opustit rodnou hroudu a vydat se do neznáma a nejistoty hledat štěstí a nový domov. Muslimové nejsou náboženští fanatici, co vyhazují budovi i lidi do povětří. Jsou to lidé jako my, kteří mají rodiny, děti a své všední starosti.
